Tyto špagety prodávané v Lidl za méně než euro vychvalují sami Italové

Pokud si myslíš, že levné těstoviny jsou jen nouzovka k rajčatové omáčce, tohle tě zvedne ze židle. Špagety Combino prodávané v Lidlu se umístily na sedmém místě z 39 v testu prestižního italského magazínu Gambero Rosso. Zajímavé je to hned z několika důvodů. Jde o privátní značku, která stojí méně než 25 Kč za 500 g, a přesto přesvědčila porotu složenou z odborníků, kteří každodenně posuzují špičkové italské produkty. V době, kdy ceny potravin dál kolísají, je podobná zpráva dobrou připomínkou, že kvalita se dá najít i mimo prémiové police.

Combino špagety se u nás prodávají za částky, které se drží pod 25 Kč za 500 g, a přitom nezůstávají jen u „slušného průměru“. Vyrábějí se na Sardinii, nesou bio certifikaci a v testu bodovaly zlatavou barvou i vůní čerstvé semoliny. Po uvaření si drží pružnost, nepřevoní talíř moukou a nechávají vyniknout omáčku. Porota ocenila také jejich schopnost dobře „přilnout“ k omáčkám – tedy vlastnost, kterou poznáš hlavně u jednodušších receptů typu aglio e olio nebo rajčatová passata. A pokud špagety občas převaříš, potěší tě i určitá tolerance v čase – zůstávají kompaktní a nerozpadají se do kaše.

V testu se Combino měřily s těžkými vahami italské scény, jako jsou De Cecco, La Molisana, Voiello nebo Garofalo. Překvapení? Levný produkt dokázal v celkovém žebříčku některé z nich předběhnout a ukázat, že kvalita není výsadou drahých. Rozdíly najdeš v detailech: jemnost mletí krupice, sušení, textura povrchu či chuť po obilí. Prémiové značky často nabízejí specifický charakter a konzistenci pro náročné recepty, ale každodenní kuchyně vyžaduje spíš spolehlivost, čistou chuť a slušnou práci s omáčkou. A právě v tom dokázalo Combino zaujmout – především vyvážeností, která sedí širokému spektru omáček od smetanových po rajčatové.

Gambero Rosso nasadil náročnou metodiku. Špagety se hodnotily v degustaci naslepo, uvařené přesně podle času uvedeného výrobcem, v dostatečně osolené vodě a bez oleje a omáčky. Porotci sledovali barvu a vůni před vařením, po uvaření pak pružnost, soudržnost, povrch, lepivost a schopnost držet tvar „al dente“. Důležitá byla také chuť po pšenici, čistota dozvuku a to, jak si těstoviny povedou při kontaktu s omáčkou – tedy zda ji spíš drží, nebo sklouzává. Takové hodnocení dává spotřebiteli jistotu, že výsledné pořadí stojí na přirozených kvalitách samotných těstovin, ne na trikech v kuchyni.